Málo se to ví, ale lanýže, mnohými považované za jednu z nejdražších potravin na světě, se v Čechách pěstují již od 19. století, kdy si je šlechta a bohatí továrníci pořizovali pro vlastní kuchyně. Dnes mezi jejich nejvýznamnější pěstitelské oblasti patří jižní Morava, ovšem stejně tak byste lanýže burgundského, který je ceněný pro své intenzivní lískooříškové aroma a plnější chuť, mohli nalézt i v okolí Prahy.
Jeho novodobé pěstování se v tuzemsku datuje do doby, kdy se mu začali věnovat Richard a Lenka Benešovi. K vlastní lanýžárně je přivedla řada osudových náhod. Oba se věnovali finančnímu poradenství, když pomáhali rozjíždět a řídit společnost Broker Trust. V roce 2013 se však rozhodli, že své životní tempo zvolní a upřednostní rodinu. Směr jejich dalšímu podnikání pak dal spisek z počátku minulého století.
„V něm jsme se dočetli, že na lísce obecné se v českých zemích pěstují tradičně lanýže. To nás velmi zaujalo. Šli jsme do archivů a hledali historické dokumenty. Těch jsme překvapivě našli velké množství. Dosvědčovaly, že lanýž burgundský se u nás přirozeně vyskytuje a dříve se prodával i na trzích. Od toho byl již jen krok k záměru založit lanýžárnu,“ popisuje svoji cestu k této pochutině Beneš.
Od snů k novému oboru
Za to, že se lanýžům u nás daří, může dle Beneše zčásti i klimatická změna, respektive postupné oteplování. Poslední dva roky byly podle něj podmínky pro jejich pěstování v Česku naprosto ideální. On sám přitom se svou manželkou začal projekt výzkumných lanýžových ploch za Prahou realizovat již před devíti lety.
„Tehdy jsme vůbec netušili, že pro svoji ideu budeme muset založit v ČR nový obor. A že budou následovat hodiny studií, konzultací s odborníky, stovky hodin nad mikroskopem a desítky tisíc kilometrů po lanýžárnách ve Francii, Itálii a Španělsku. Ani že vybudujeme laboratoř s vlastním výzkumem lanýžů a vyvineme tři ojedinělé inovace,“ komentuje začátky nového podnikání Beneš.
Kromě toho se jim dokonce podařilo změnit legislativu, která s pěstováním lanýžů u nás nepočítala. Od roku 2023 je tak tato vzácná houba oficiální zemědělskou plodinou a od letošního ledna je navíc schválena i jako plodina agrovoltaická, protože stín pod fotovoltaickými panely lanýžům prospívá. To ale nejsou její jediné přínosy. „Také jsme získali obrovské množství nových přátel. Lanýže totiž mají jakési kouzlo, které lidi spojuje,“ říká pěstitel s úsměvem.
Vědecké postupy pomáhají
Když Benešovi do oboru pronikli, zjistili, že z investorského hlediska by se řada rizik s lanýži spojených dala snížit použitím moderních vědeckých postupů. Začali proto shánět autoritu, která by jim poradila – a s překvapením zjistili, že v Česku působí jeden z nejlepších vědců na lanýže v Evropě, profesor Milan Gryndler. Ten se stal později i jejich společníkem.
S jeho pomocí testovali sazenice očkované inkriminovanou houbou, jež dováželi ze zahraničí. To ale bylo finančně náročné, a tak začali vyvíjet vlastní genetický test, prostřednictvím kterého by mohli každou jednu sazenici otestovat zvlášť (a tedy se ujistit, že oočkování lanýžem proběhlo úspěšně), leč stále za přijatelné peníze. To se Benešovým s Gryndlerem nakonec doopravdy povedlo, díky čemuž jsou dnes jedni z mála, kteří svým zákazníkům mohou něco takového garantovat.
Podobné to bylo i s půdním testem, který nikdo nenabízel, a tak si ho opět vyvinuli sami: „Půdu u nás prověřuje sám lanýž. A test již ušetřil nám i ostatním investorům hodně peněz. Zhruba 25 procent doposud testovaných půd totiž obsahovalo látky, které lanýžům škodí.“
Poslední inovace se týkala samotné mikrobiologie půdy. Cílem bylo zvýšit pravděpodobnost, že se v ní lanýžové mycelium ujme. Benešovým se podařilo izolovat tři kmeny bakterií, které labužníky ceněnou houbu podporují a které v laboratorních podmínkách zvyšují rychlost růstu mycelia až o 500 procent. Nebylo to však zadarmo, inkriminovaná laboratorní anabáze si vyžádala osmimístnou finanční částku.
Investiční potenciál
Dnes má firma manželů Benešových nazvaná prostě a jednoduše Český lanýž zkušební plochu o výměře osmi hektarů (ačkoliv osázen je jen jeden). Jako sazenice používají lísku a dub, stejně tak se ale hodí i lípa nebo habr. Do budoucna by chtěli tuto výměru rozšířit až na třicet hektarů. Zároveň však platí, že sazenice je potřeba přidávat postupně a s rozvahou, neboť na první úrodu se čeká pět až patnáct let.
Toto čekání si manželé krátí dalšími činnostmi s lanýži spojenými. Svým klientům poskytují poradenství, prodávají sazenice a také spolupracují například s Českou zemědělskou univerzitou v pražském Suchdole, která by si jednu lanýžárnu rovněž chtěla pořídit.
Klientů mají stovky, přičemž každý z nich je jiný. Tomu nejmenšímu prodali jen jednu jedinou sazenici na zahradu, jejich největší odběratel s nimi naopak chce osázet celých 16 hektarů. Současně s tím Richard s Lenkou svým zákazníkům pomáhají také s nákupem ploch pro pěstování.
Nutno nicméně podotknout, že zřízení jednoho hektaru lanýžárny rozhodně není levné. Ve skutečnosti totiž vyjde na zhruba milion a čtvrt, tedy podobně jako například hektar vinice či chmelnice. Výkonnost se v případě úspěchu pohybuje okolo 120 kilogramů lanýžů na hektar, což znamená, že výnos může teoreticky dosáhnout i 1,75 milionu. A co se plodnosti lanýžárny týče, ta, když se zadaří, činí přibližně 30 let.
„Jsme opatrní, takže v našich ekonomických úvahách počítáme s cenou lanýže burgundského 15 až 20 tisíc korun za kilogram. Nicméně od překupníka ho můžete získat i za neskutečných 26 až 42 tisíc,“ dodává Beneš k finanční stránce věci.
Investice, která se umí sama pokrýt
Ve Francii patří lanýže patří do jakési šedé zóny tolerované státem. I proto se Benešovým ještě nestalo, že by na lanýžovém trhu získali účtenku. Zároveň ani prakticky neexistují žádná data o výkonnosti a rizikovosti jednotlivých lanýžáren, přesto v zemi galského kohouta vzniká každý rok hrubým odhadem až 1,5 tisíce hektarů takovýchto ploch.
„Hledali jsme, kde je ten fór, že se toho v tomto měřítku nebojí – a zřejmě jsme ho našli. I v případě nejhoršího scénáře, kdy lanýžárna nezačne plodit, dokáže hodnota stromů a zhodnocení pozemku onu vstupní investici pokrýt,“ doplňuje Beneš s tím, že výsledkem je navíc velmi kvalitní půda, neboť lanýže nesnáší chemii a naopak vítají třeba štěpku z listnatých stromů či jakýkoli podobný přírodní materiál, díky němuž nedochází k erozi půdy.
„Navíc vše zvládne snadno i člověk ‚z kanceláře‘, čehož jsme s manželkou příkladem. Nepotřebujete také téměř žádné zázemí, sklady, sklepy, ani drahé technologie na zpracování. Sklizeň, což je v případě lanýžů lov (ano, lanýže se jako jediná plodina skutečně loví), je pro majitele i pozvané kamarády a byznysové partnery velkou odměnou,“ uzavírá Beneš, jehož ultimátním cílem je udělat z Česka lanýžové centrum Evropy.
