Jak by měl podle představ čínského prezidenta Si Ťin-pchinga začínat den běžného obyvatele této asijské velmoci? Ráno si přečte ve svém smartphonu od Huawei zprávy v aplikaci WeChat, pak dojede elektromobilem značky BYD na nádraží, odkud ho do cílové destinace doveze vysokorychlostní vlak vyrobený ve státní továrně. Mezi tím vyrábějí potřebnou energii čínské jaderné elektrárny, solární farmy a větrné turbíny.
Čína s rostoucím tlakem Západu stupňuje svoji snahu o soběstačnost a menší závislost na zahraničních produktech a technologiích. Jde o součást dlouholetého Siova plánu, který zformuloval před 10 lety v dokumentu „Made in China 2025“. Ten kromě mnoha dalších cílů uvedl i 10 prioritních segmentů, mezi něž zařadil například robotiku, letecký průmysl nebo vozidla využívající nové energie.
Z USA tehdy zazněla v reakci na zmíněný dokument velká kritika s tím, že se Čína uzavírá před zahraničními firmami. Rozkol se ještě zhoršil po prvním nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu v roce 2017. A vztahy se zhoršují i nadále, přestože Peking následně vypustil zmínky o dokumentu z oficiálních zpráv a oznámil, že umožní zahraničním firmám zvýšit dovoz na čínský trh, uvádí Wall Street Journal (WSJ).
Nic není zadarmo
Čína se nechce do budoucna spoléhat na zahraniční import, proto vyrábí stále více vlastních robotů, lékařských přístrojů nebo třeba solárních panelů, které nahrazují část chybějící energie. Úspěch čínských výrobců elektromobilů či nováčka v oblasti umělé inteligence DeepSeek dokonce vyvolává na Západě obavy, že ho asijská země může v něčem předstihnout.
Za těmito počiny nicméně stojí nesmírně nákladná průmyslová politika, která navíc přichází v době stagnujících vládních příjmů. Podle odhadu washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) druhá nejlidnatější země světa vynaložila v roce 2019 na podporu průmyslu zhruba 250 miliard dolarů (tehdejším kurzem asi 5,7 bilionu korun). Hodně peněz ale bylo naneštěstí promrháno v nepodařených projektech, třeba ve výrobě pokročilých polovodičů.
Úspěchy zmíněných firem DeepSeek či Huawei, jejíž smartphone Mate 60 se přiblížil úrovni čipů v iPhonech, totiž nevzešly z „vládní laboratoře“, stále se jedná o soukromé společnosti. Ostatně i proto řada analytiků tvrdí, že Čína by měla podpořit ekonomiku spíš prostřednictvím uvolnění kontrol soukromého sektoru.
Obří investice zároveň asijské zemi způsobují další problémy, protože Západ se brání dovozu obrovského množství čínského zboží, které je díky státním dotacím levnější než to domácí. Což samozřejmě vyvolává další a další růst obchodního napětí. K tomu se navíc přidávají Trumpova cla nebo blokování vývozu některých vyspělých technologií, například zmíněných čipů.
Základ národní síly
Všechny výše uvedené skutečnosti pochopitelně vyvolávají otázku, do jaké míry je ekonomika Číny schopná takové výdaje a s nimi související problémy unést. Řada analytiků se totiž domnívá, že země potřebuje především nastartovat hospodářský růst a skomírající realitní sektor, případně podpořit spotřebitelské výdaje spíše než naopak prohlubovat státní dluh.
Představitelé vlády však naznačují, že podstupovaná rizika za to stojí a že podpora vyspělé výroby a technologií je pro Čínu naprosto klíčová. Odpovídá tomu ostatně i nedávný výrok moderátora v tamní státní televizi CCTV: „Soběstačnost ve vědě a technice je základem naší národní síly a prosperity a je nezbytná pro naši bezpečnost.“
Uspěly elektromobily i lodě, v letectví se naopak nedaří
Je potřeba připomenout, že existuje celá řada odvětví, ve kterých čínské firmy skutečně vynikají. V posledních letech země zaznamenala mnoho úspěchů například v oblasti elektromobilů, umělé inteligence, loďařství či chemickém průmyslu. Ostatně, do výroby elektroaut mířilo podle odhadů CSIS v roce 2023 něco přes 45 miliard dolarů (něco přes jeden bilion korun), zatímco o čtyři roky dříve to bylo „jen“ 15 miliard (necelých 340 miliard korun). Na trh tak pronikla více než stovka nových značek. A s rostoucí kvalitou a nízkou cenou začala čínská auta porážet své zahraniční soupeře.
Konkrétně vloni už tvořily elektrické a plug-in hybridní automobily téměř polovinu všech tamních prodejů osobních aut, meziročně o pětinu více. Podle dat Čínské asociace osobních automobilů, na která se WSJ odkazuje, šlo téměř o 11 milionů vozidel. Z toho většinu vozů vyrobily domácí značky jako BYD a Geely. Prvně jmenovaná dokonce nedávno předstihla Volkswagen a zároveň se stala i nejprodávanější čínskou automobilkou na světě.
Podobný příběh se navíc odehrál i v loďařství, kam vláda v letech 2010 až 2018 nalila podle CSIS okolo 132 miliard dolarů. Tato podpora udělala z Číny dominantního stavitele lodí, který kontroluje více než polovinu světové produkce. Ještě v roce 1999 přitom její podíl činil pouhých pět procent.
V některých průmyslových odvětvích každopádně Čína dlouhodobě zaostává. Zářným příkladem tohoto strádání budiž sektor dopravních letadel. Před dvěma lety uvedla státní firma Comac na trh letoun C919, který měl konkurovat Boeingu či Airbusu. Skutečnost je ovšem taková, že jej dosud nikde jinde než na čínském nebi člověk nenajde, neboť výrobce stále nezískal potřebné licence ze strany amerického Federálního úřadu pro letectví (FAA) či Agentury Evropské unie pro bezpečnost v letectví (EASA), které jsou pro provoz letounu na těchto trzích nezbytné. O konkurování Boeingu, potažmo Airbusu proto aktuálně nemůže být vůbec řeč.
Dovoz masa narostl za pět let o polovinu
Podobné trápení jako s výrobou dopravních letounů zažívá Čína i v segmentu produkce polovodičů a čipů. Může za to mimo jiné snaha západních zemí, jež aktivně brání vývozu pokročilých technologií. Domácí výroba tak poptávku po čipech letos pokryje sotva ze třiceti procent namísto původně plánovaných sedmdesáti, uvádí společnost International Business Strategies.
Nejsou to ale jen vybrané technologické obory, které Číně brání ve větší ekonomické soběstačnosti. Země má v určitých ohledech problémy například i v zásobování potravinami, kde je produkce omezena nedostatkem orné půdy a vody. Vloni tak musela asijská velmoc dovézt třeba 105 milionů tun sojových bobů (většinou z USA), což je o 21 procent více než v roce 2019. Ba co hůř, dovoz masa vzrostl za stejné období o více než polovinu.
