Navzdory své ekonomické síle a kvalitnímu vzdělávacímu systému ztrácí Evropa tempo v globálním technologickém závodě. Zatímco Spojené státy a Čína masivně investují, podporují rizikový kapitál a vytvářejí nové globální technologické šampiony, jako jsou Apple, Meta či ByteDance, Evropa za nimi výrazně zaostává, píše list The Wall Street Journal (WSJ).
To negativně ovlivňuje i její ekonomický vývoj, což potvrzuje nedávná studie XTB, kterou má redakce Euro.cz k dispozici. Podle ní podíl americké ekonomiky na té světové stabilně roste a v roce 2024 se dostal na 26 procent, kdežto v případě EU nebyl ani 18procentní. Jasně mluví také velikost HDP – ještě v roce 2004 byl tento ukazatel v USA ve srovnání s dnešní evropskou sedmadvacítkou vyšší zhruba o sedm procent, o dvě dekády později už činil rozdíl dle dat Světové banky zhruba 50 procent. Při přepočtu HDP na hlavu by byl rozestup ještě větší, protože USA mají 340 milionů obyvatel a Unie 450 milionů. Podobně nelichotivé toto srovnání navíc je i ve vtahu k Číně.
„Ještě v roce 1991 byl podíl Číny na světovém HDP zhruba dvouprocentní, v roce 2024 už to bylo necelých 17 procent. Do budoucna lze navíc očekávat další růst významu čínské ekonomiky, stejně jako můžeme očekávat růst významu ekonomiky Indie a dalších nejen asijských zemí. Pro evropskou ekonomiku tak bude stále těžší si svoji roli ve světové ekonomice obhájit,“ doplňuje hlavní ekonom XTB Pavel Peterka.
Hledání jednorožců
Podle WSJ tkví příčiny zaostávání Evropy v tom, že Starý kontinent produkuje mnohem méně takzvaných „jednorožců“ než USA a Čína. Právě tyto nové soukromé firmy s hodnotou přes jednu miliardu dolarů (téměř 22 miliard korun) jsou dobrým ukazatelem inovací. Jde totiž o rychle rostoucí podniky, které objevily „nový způsob podnikání“ a narušují zavedená odvětví.
Zatímco USA mají takových firem bezmála sedm set a Čína na sto šedesát, v Evropě jich je sotva přes stovku. Ve Spojených státech se do této kategorie počítají ikony jako SpaceX či OpenAI a řada dalších. Mezi nejznámější čínské startupové jednorožce patří například již zmíněný ByteDance (majitel TikToku) nebo internetový prodejce Alibaba, Evropa v tomto ohledu přispěla třeba firmami Stripe či Klarna. Ty a několik dalších nicméně podle zmíněného listu představují pouze pověstnou výjimku potvrzující pravidlo, neboť podmínky pro vznik takovýchto firem, které by uspěly v globální konkurenci, zdaleka nejsou ideální.
Růstové bolesti
Evropské startupy postrádají schopnost růst dostatečně rychle, aby mohly vstoupit na burzu a stát se ve své branži dominantními hráči. Důvody jsou geografické, demografické i legislativní – Evropa má přes třicet zemí s odlišnými zákony, jazyky a zvyky, což velkou expanzi ztěžuje. Chybí také dostatek rizikového kapitálu – v dolarovém vyjádření je to pouze pětina toho, co ve Spojených státech.
Dobře současnou situaci vystihuje například počet veřejně obchodovaných, „od nuly vybudovaných“ společností s hodnotou přes 10 miliard dolarů (necelých 220 miliard korun), které byly založené v posledních 50 letech. V USA lze napočítat více než 240 takových podniků, v Evropě pak pouhých čtrnáct. WSJ v této souvislosti zdůrazňuje, že Starému kontinentu chybí globální giganti typu Applu, Alphabetu, Mety či Nvidie. A čím rychlejší proces digitalizace a nástup umělé inteligence (AI) bude, tím více se náskok zámořských společností bude zvyšovat.
S tím, že USA jednoznačně vládnou žebříčku největších firem, souhlasí i analytik PwC Dominik Kohut: „Americké firmy tvoří 73 procent hodnoty TOP100, když loni vzrostla o osm procent na více než 31 bilionů dolarů. V desetiletém horizontu přitom zámořské firmy drží průměrné roční tempo růstu o 13 procent. I když vidíme v posledním roce rychlý nástup Číny, tak firmy z USA jsou jednoznačným lídrem. Poraženým v tomto souboji je prozatím Evropa a je jen na nás, zda a jakým způsobem se dokážeme nastartovat k růstu.“
Málo investic a inovací
Další „bolestí“ Evropy jsou výdaje na výzkum a vývoj, které jsou klíčové pro vznik inovací. Vlády sice vydávají na tento segment v přepočtu na obyvatele podobně jako USA, ale málo peněz přitéká ze soukromého sektoru. Děje se tak kvůli slabému hospodářskému růstu, překážkám v podnikání a nadměrné regulaci.
Obdobný je i pohled hlavního ekonoma Banky Creditas Petra Dufka: „EU jako ekonomický celek dlouhodobě ztrácí na významu, a to nejen v důsledku své malé flexibility a neschopnosti podílet se adekvátně na výzkumu a vývoji, ale zejména vlivem přesunu svých priorit. Zastavila proces vytváření jednotného trhu a začala se utápět v bezbřehé byrokratizaci života firem i obyvatel. Cílem je rychlá dekarbonizace Unie na úkor prosperity.“
Zmíněný nedostatek inovací a nových technologických firem pak způsobuje menší produktivitu Evropanů v porovnání s jejich americkými protějšky. Ještě koncem 90. let, kam se datují počátky digitální ekonomiky, byla hodinová produktivita průměrného zaměstnance v EU na 95 procentech výkonu toho v USA, přičemž dnes je to méně než 80 procent. Evropané navíc odpracují méně hodin, což růst dále brzdí.
Dle expertů nicméně nelze opomenout ani některé další, na první pohled možná méně zřetelné aspekty, kvůli nimž Evropa co do technologické vyspělosti za ostatními světovými velmocemi zaostává. Starý kontinent tento závod aktuálně prohrává i proto, že je zde kladen až příliš velký důraz na stabilitu, jistotu zaměstnání a vysokou kvalitu života, a naopak relativně málo se akcentuje, jak moc důležité je mít chuť více pracovat a odvahu pouštět se i do rizikovějšího podnikání.
Sečteno, podtrženo, i přes obavy investorů z nestandardní ekonomické politiky administrativy Bílého domu to znamená, že propast mezi růstem USA a EU se bude dále prohlubovat. Tím spíš když v nominálním vyjádření je evropská ekonomika o třetinu menší než ta americká a v posledních letech rostla ve srovnání se svým protějškem jen třetinovým tempem.
Nejistá budoucnost
Co vše výše uvedené znamená pro budoucnost evropské ekonomiky jako takové? Podle analýzy WSJ by měla ještě pár let ztrácet, než přijde rozhodný impuls pro zásadní změny a reformy, které by mohly růst nakopnout.
„Tento výhled mohou vylepšit plánované investice do infrastruktury, energetiky a obrany EU. Pojí se s tím ale zásadní otázky, jak a kdy budou realizovány a s jakým dopadem na ekonomický růst, přičemž klíčová bude jejich velikost a zaměření. A také způsob financování – pokud dluhem, tak se to samozřejmě podepíše na udržitelnosti rozpočtů jednotlivých zemí,“ uzavírá Peterka.
